Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho prosím :)
Není tomu tak dávno, co si i zkušenější turisté pletli jordánský Ammán s Ománem a nabídku cestovat do takové země bez zjevného důvodu odmítali. Zmínky o této zemičce na samotné výspě Arabského poloostrova jsou skutečně sporadické. Počátkem 70.let minulého století nezavadily sdělovací prostředky o sultanát, který sousedí se Spojenými arabskými emiráty, Saúdskou Arábií a Jemenem, ani slovem...
Omán není země okázalá, která by si potrpěla na megalomanské projekty. Vaše cesta začne na skromném malém letišti, ale pak už je koukáte s otevřenými ústy. Silnici do centra hlavního města Muscatu lemují záhony poseté miliony petúnií, zeleň ovíjí autobusové zastávky, kvalita vypulírovaných silnic je evidentní, a to ještě v červnu 2007 zemi zasáhl ničivý hurikán Gonu. To by ale nebyl Omán, aby se nedokázal i s takovou spouští rychle vypořádat. Dnes není ani památky po řádění živlu, který vyhloubil pod domy v diplomatické čtvrti Qurum dvoumetrové jámy, všechno je zase úhledné jako ze škatulky: všudypřítomná parková úprava města, dvoupatrové bílé vilky, které respektují arabskou architekturu a zároveň si tu a tam dovolí trochu luxusu na fasádě či vstupní bráně.
Patrně zaznamenáte, že potkáváte jen samá naleštěná auta, není divu, když dle zákona nesmí neumyté auto na silnici a stejně čisto je i na hlavní pláži přímo v Muscatu, ač je přístupná veřejnosti. Sultán nedovolil, aby si část pláže, která se táhne do dálky několik kilometrů, zabral některý z luxusních hotelů jen pro sebe a zasypal je lehátky a slunečníky (takovým hotelům je vyčleněn prostor za městem). Zastává totiž názor, že přírodní bohatství patří všem, a tak se na procházkách podél moře potkávají jak místní obyvatelé v tradičních oděvech, tak turisté v plážovém ošacení. Nutno dodat, že tu není rozhodně narváno a procházka je skutečnou duševní očistou pro obě strany.
Pokud nechcete vůbec nikoho potkat, zamiřte do hor, které hlavní město lemují, nebo do údolí deštných jezírek Wádí Bání Chálid či Wádí Šab, jež okouzlí svou svěžestí a dramatickým vzhledem - přímo vybízejí k romantickému pikniku v přírodě. Milovníky širé pouště nezklamou červené písky rozlehlé Wahíba Sands, přírodovědce přírodovědné muzeum v Muscatu, historický přístav Sur, kde můžete uprostřed noci pozorovat želvy při kladení vajec, či jeskyně Al Hota, kde žijí unikátní slepé růžové ryby. K prasknutí není ani v historickém a velmi malebném súku bývalého hlavního města Nizwa, kde můžete nakoupit typické předměty z tepaného stříbra či keramiku, zatímco v muscatském súku Vás provází vůně nejdražšího parfému na světě Amouage, jehož základem je vonná pryskyřice stromu, který má v Ománu domov a jenž my nazýváme kadidlem…Přírodní bohatství je ománskou pýchou a je střeženo jako oko v hlavě, proto dnes mohou děti zahraničních turistů výskat nad velrybami či tucty delfínů, kteří je doprovázejí na lodních výletech a je to určitě pro někoho zábavnější než naleštěná nákupní centra v sousedních zemích.
Země nevsadila na omračující projekty, dala na tradici, modernost, čistotu a jednoduchost v jednom a turisté se do Ománu jen hrnou. O tom svědčí prudce stoupající ceny hotelů, kterými se ještě před pár lety často proháněl vítr. Zatímco tenkrát personál hořekoval nad jednoznačnou orientací turistů na Dubaj a zpytoval otázku, proč turisté nejezdí do krásného Ománu, pak dnes musí titíž lidé odmítat rezervace… otázka tedy zní, podlehne sultán Qabus tlaku turistů anebo zvítězí jeho vize o tichém ráji na konci světa, který stvořil za pouhopouhých třicet let?
