K poznání Íránu rozhodně nestačí pouhý týden. V ideálním případě je nutné v zemi pobýt alespoň 14 dnů, vzdálenosti jsou totiž obrovské. Milovníci přírody v Íránu naleznou několik přírodních parků (na severozápadě a v centru země), fanoušci horské turistiky a trekingů uspokojí hory na severozápadě a pohoří severně od hlavního města podobně jako vyznavače zimních sportů. Speleologové potěší zajímavé lokality zejména v okolí Kermanšáhu, zážitek z jeskyní Ali Sadr je milionový. Tamtéž pochodí vášniví rybáři.
Nejtěžší to mají příznivci historie. Poté, co si mohou v Teheránu užít rozmanitých muzeí, prohlédnout šáhovy paláce a především klenotnici nevyčíslitelné hodnoty, stojí před rozhodnutím, kterým směrem se vydat poté. Na západ a zjistit, za jakých podmínek byl rozluštěn behistúnský nápis a potažmo klínové písmo ? Prodloužit trasu jižněji až k zikkuratu Čoga Zambil a seznámit se s Elamity, jejichž znalosti nedosahoval žádný z antických zprostředkovatelských národů ? Nebo prozkoumat, co na východě zbylo po zemětřesení z krásného města Bam a prohlédnout si Princovy zahrady v Mahanu a poutní Mašad ? Vyzkoumat, jak dnes žijí lidé kolem Kaspického moře severně od Teheránu anebo si zaletět za teplem až na ostrov Kiš, odkud je to už jen malý kousek do Dubaje ?
Většina se rozhodne pro trasu jižní, aby si vychutnali klasickou Persii ve městech Kašan, zaslechli parthštinu ve vesnici Abyaneh, vyzkoumali funkčnost větrných věží a ledáren v Yazdu a užili si pohostinnost zdejších typických domů. Ale aby také obdivovali velkolepou slávu Isfahánu, Persopolis, údolí perských králů v Naqšt Rostam a lyrickou atmosféru básníky milovaného Šírázu. Není nic lepšího než pobyt ukončit v typické čajovně ve společnosti místních hudebníků a vypravěčů.
